Resort Olšina 27. – 30. října 2022
Při návštěvě divize na jaře jsme se s šéfovou Olšiny domluvili na ubytování při výlovu rybníka. Nejdřív jsme nevěděli s kým pojedeme, ale nakonec to dobře dopadlo a jeli s námi spolužáci z ASŘ Jitka s Tomášem a Yveta s Františkem. První dva jsme vyzvedli v Benešově a jeli jsme přes Budějovice a Český Krumlov. Chatku jsme měli připravenou, akorát zapomněli, že nás bude šest. Paní recepční se moc omlouvala a zbylé dvě povlečení nám připravila než jsme se stačili navečeřet. Kupodivu v restauraci nám ryby chutnali. Asi už konečně vyměnili kuchaře a polepšili se. Po jídle si bereme povlečení a jdeme na chatku roztopit krbová kamna. Večer u vína máme krásně teplo.
V pátek po snídani jdeme na hráz. Cestou volá Petr, že už koupil candáta a jestli si ho může dát k nám do ledničky. A že candáti za chvíli už nebudou. Tak Gina běží do fronty a já jdu s Petrem do chatky. A z chatky zase na hráz. Gina je ve frontě a moc to neubíhá. Ale stále nosí nové kapry, candáty, štiky, amury a sumce. Vypadá to, že nějaká ryba na nás zbyde. Zbyla. Kupujeme skoro dvoukilovou štiku a 800 gramového candáta. Velké štiky, která musela mít skoro 5 kilo, se Gina zalekla. U chatky Gina ryby vykuchá a očistí a dáme je rovnou do auta do ledničky.
Odpoledne vyrážíme na Stezku kolem Olšiny. Sice v rybníku není voda, ale moc to nevadí. Horší jsou lidi, kterých je dnes na stezce více než obvykle, a moje bolavá záda. Pořád se nechtějí umoudřit i když už se mohu hýbat docela dobře, ale bolí to. Ale jít můžu. Sem tam se zastavím a protáhnu a nakonec stezku obejdeme. Venku je sluníčko a krásně teplo. Přes 20 stupňů koncem října jsme nečekali. Už se těšíme na pivo v restauraci.
K večeru se jdou všichni podívat ještě na výlov, ale já a Tomáš už zůstáváme na chatce. Užívám si sluníčka před chatkou a dalekohledem pozoruji volavky, které vybírají snadno dostupné ryby a pak rybáře, kteří jsou po pás ve vodě a nosí do lodě v podběráku ryby. Jeden nese v náručí velkou štiku. Pomalu zapadá slunce, začíná být chladno a na hrázi už skoro nikdo není. Jdeme na večeři. Všichni si dávají nějakou rybu a já si dávám svíčkovou. A k tomu pivo. V restauraci hraje kapela Josef Pepa Band hitovky posledních 40-ti let. Bohužel se nedá ztlumit. Nicméně hrají ty hity docela dobře.
V sobotu jedeme na výlet. Yveta s Františkem jsou na vláček a jedou až na konečnou do Nového údolí, odkud si vyhlédli skoro 20 km túru. My jedeme do Horní Plané, kde je nová železná rozhledna. Je vysoká 36 m a má symbolizovat sklářskou historii v okolí. Rozhledna má dvě podlaží, horní ve výšce 32 m a spodní ve výšce 26 m. Čekáme vstupné, ale vstup je volný. Z vrchu je vidět na celou Horní Planou, na Lipenskou přehradu až za Černou v Pošumaví a na kopce na druhém břehu. Na špičce smrku před námi přistál krásný strakapoud. Sledujeme ho dalekohledem a já lituju, že jsem si nevzal dlouhý objektiv.
Pokračujeme na náměstí do infocentra pro vizitku. Ale je zavřené. Vždycky si říkám, proč existují ve městech infocentra, která jsou otevřená jen v pracovních dnech a o víkendech, kdy by to turisté uvítali, narazí na zavřené dveře. Pokračujeme do Nové Pece na vlak. Stíháme to akorát. Zaparkujeme u nádraží a jdeme na vlak. Na nádraží čeká hodně cyklistů a i ve vlaku je to samé kolo. Vystupujeme v Pěkné a jdeme podél tratě zpět do Nové Pece. V místě, kde je silnice kousek nad Vltavou se dá sejít k vodě. Zrovna tam jede rodinka na třech kajacích. Jitka jen závidí. Já si na nedaleké lavičce rovnám záda, která pořád zlobí.
V Nové Peci jsme asi v půl třetí. Kousek od parkoviště je wellness hotel Marlin s pěknou restaurací, kde si dáváme jídlo. Posilněni jedeme na Jelení vrchy podívat se na Schwarzenberský kanál, který tam prochází tunelem. Tunel byl proražen v letech 1821-1823 pod sedlem mezi Plešivcem a Jelenskou horou. Je dlouhý 389 m a má dvě odvětrávací šachty. Celý kanál sloužil pro plavení dřeva. Klády takto mohly plout až do Dunaje. Provoz byl ukončen v roce 1961, ale to už se dřevo splavovalo Želnavským smykem na českou stranu do Vltavy. V současné době VLS ČR pracuje na obnově části kanálu a zprovoznění Želnavského smyku.
Po procházce mezi dolním a horním portálem tunelu se vracíme do Horní Plané. V cukrárně Kynutá buchta mají dobrou kávu, dorty a samozřejmě i kynuté buchty. Na Olšině už ani nemáme chuť jít do restaurace. Po osmé hodině přijíždí vláčkem Yveta s Františkem. Došli z Nového údolí na Třístoličník a po německé straně zpátky. Ukazují nám skály na Třístoličníku, aby nás nalákali na nějaký příští výlet.
V neděli vyrážíme domů. Po cestě se stavujeme v Rožmberku. Posledně byl hrad zavřený. Dnes je poslední den v roce, kdy se ještě dovnitř dostaneme. Hrad před polovinou třináctého století založil Vok I. z Rožmberka a jeho potomkům patřil s krátkými obdobími zástav až do roku 1611. Ve druhé polovině patnáctého století byl hrad dvakrát dobyt, ale Rožmberkové jej v obou případech brzy získali zpět. Na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století byl zchátralý hrad přestavěn na renesanční zámek. V době před třicetiletou válkou Rožmberk krátce drželi páni ze Švamberka, ale během stavovského povstání o něj přišli a novými vlastníky se stali Buquoyové. Jiří Jan Jindřich Buquoy nechal v polovině devatenáctého století Dolní zámek novogoticky přestavět a výrazně rozšířil také budovy Horního hradu.
Prohlédneme si nádvoří a jdeme zpátky na sluníčko. Dáváme se do řeči s redaktorem ČT, který by rád natočil rozhovor o tom, jak se nám na hradu líbilo. Nakonec ukecá Ginu na pár vět (které pak stejně sestříhá na jednu). Gina by si raději povídala o České poště, která vlastní Horní hrad s věží Jakobínkou. Kdyby hrad prodala, získala by peníze pro expozitury, které ruší.
Cestou z Rožmberka se chceme někde stavit na oběd, ale Český Krumlov už nestíháme a restaurace Český mlýn, která je po cestě má velkou ceduli, že je na prodej. Nakonec obědváme u Tábora na sjezdu z dálnice v hotelu Elzet. Restaurace je skoro prázdná, ale jídlo nám chutná. Před Benešovem jsou kolony a tak u Votic sjíždíme z hlavní. V Benešově se loučíme s Tomášem a Jitkou a na hlavní najíždíme v Čerčanech. Do Prahy to pak už docela ujde.
Večer doma před osmou hodinou začnou pípat telefony. Jsme překvapení, kolik lidí sleduje hlavní zprávy na ČT1 tak pozorně, že si všimli reportáže z Rožmberka.